Na vlně líbezného fetišismu

Sexuolog Jaroslav Zvěřina upozorňuje, že pochopení fetišismu má velký význam pro teorii sexuality obecně, protože prakticky každou sexuální deviaci lze považovat za druh fetišismu. Paradoxně prý i heterosexualitu, což vlastně není nic jiného než silná fetišistická fascinace přiměřeným sexuálním objektem – dospělým mužem či dospělou ženou. Podle jiných odborníků je třeba fetišismus rozdělovat na mírný či silný (stále v normě) a ten, kdy je fetiš nutnou podmínkou vzrušení nebo dokonce partnerovu roli v sexu zcela nahrazuje.

Sexuolog Petr Weiss rovnou navrhuje vyřadit fetišismus ze seznamu sexuálních deviací zcela a argumentuje přitom jeho nulovou společenskou nebezpečností. Ve většině případů tomu tak skutečně je – ať už vás vzrušuje použité dámské prádlo, guma, latex, chodidla partnerky (tzv. foot fetish), její moč či vůně potu nebo třeba nafukovací kravička, skutečně tím nikoho neohrožujete. Podobně jako Weiss se na problematiku fetišismu dívá i psycholog Jaroslav Simon. „Jsem také pro odtabuizování této odchylky a přikláněl bych se k názoru, abychom ji brali spíše jako koření sexu. Pokud fetišisté své sny v soukromí realizují, přestává to být nebezpečné. Rizika vznikají spíše z potlačování takové skryté touhy,“ vysvětlil psycholog Jaroslav Simon.

Podobně věc vidí i sexuolog Radim Uzel, který také považuje zařazení fetišismu mezi deviace za sporné. I on radí posuzovat především to, zda fetišismus přináší nějakou škodu. „Fetišismus je většinou celkem neškodný a také poměrně rozšířený – fetišisty mohou být i muži zaměření na blondýny, na velká prsa nebo ženy, které se k sexu rády oblékají do pěkného prádla a vysokých bot. Pro někoho mohou být fetišem čichové podněty, někdo zase vyhledává lidi s amputacemi. Je toho skutečně spousta a většinou nejde o nijak nebezpečné aktivity. Na druhou stranu jsou i nebezpečné fetiše – pro pyromany je to třeba oheň, a to je už pochopitelně nebezpečné,“ dodal Uzel.

V porovnání s pyromany je záliba mladého páru v převlecích, maskách, gumě a latexu opravdu nevinná. A platí to i u většiny nejrozšířenějších fetišů. „Nejobvyklejším druhem fetišismu je pravděpodobně fetišismus dámského prádla. Fetišisty jsou muži, kteří ženám kradou nebo od nich kupují použité prádlo – kalhotky a podprsenky – a vzrušují se s ním. Nestačí přitom, aby si ty kalhotky koupili v obchodě, protože musí být používané,“ popisuje sexuolog Weiss. Právě z řad těchto fetišistů zaměřených na prádlo se nejčastěji rekrutují zloději kradoucí ženám prádlo ze sušáků a sušáren. „To sice s jejich úchylkou souvisí, ale jsou to asi tak ty nejhorší škody, které mohou napáchat. Jistě, měli by být souzeni, ovšem nikoli kvůli své úchylce, ale prostě jen pro tu krádež,“ doplnil ho Radim Uzel a dodal: „S fetišismem se zkrátka dá žít.“

Fetišismus

charakterizuje odosobnění.

I pokud je do sexuálního aktu zahrnuta jiná osoba, pak není důležitá. Obecně mívají muži sklony k velmi silným sexuálním preferencím zaměřeným na určité části těla, jako jsou například nohy. Dokud se z toho však nestane jediný stimulant sexuálního uspokojení, ještě to z nich nedělá fetišisty. V některých případech mohou fetišisti dosáhnout uspokojení i bez přítomnosti jejich oblíbeného objektu, to ale zpravidla ve velmi omezené míře. V případě absence takového předmětu nejčastěji povzbuzují své touhy tím, že na něj alespoň myslí. Ve většině případů neznamená osoba postižená fetišismem pro své okolí žádné nebezpečí, neboť realizuje své uspokojení osamoceně při masturbaci. Tito lidé bývají často plaší a samotářští a mají potíže s navazováním bližších osobních vazeb. Hranici mezi sexuálními preferencemi a fetišismem nelze vytyčit úplně jasně. Je mnoho lidí, kteří k povzbuzení milostné touhy používají různé předměty, nebo které velmi silně přitahují určité části těla. Ale pokud se tyto techniky nezvrhnou v jediné nástroje sexuálního uspokojení, nejedná se o nic nenormálního.
Příčiny těchto abnormalit v chování nejsou dost dobře známé. Někteří odborníci soudí, že takovéto chování má svůj původ ve zkušenostech z prvních let života, kdy je nějaký objekt spojen s neobyčejnou uspokojující silou. Jiní spatřují původ tohoto chování v období dospívání a spojují je s masturbací. Psychoanalytické teorie se pak odkazují na obdiv k penisu a na kastrační úzkost.